Podle studie OECD se naše penzijní spoření řadí mezi absolutní dno, jen Zimbabwe je na tom hůře. Naše průměrné návratnosti, ať už starého penzijního připojištění (PP), tak i nového doplňkového penzijního spoření (DPS), jsou hluboko pod hladinou inflace. Tento stav nenechává lhostejnými zodpovědné lidi, kteří si poctivě spoří na důchod jenom proto, aby v důchodovém věku zjistili, že mají naspořeno jen o něco více než to, co tam vložili, a to ještě ořezává inflace.

Konkrétní data můžeme snadno vyhledat na webových stránkách Asociace penzijních společností (APS), kde zjistíme, že dynamické fondy vydělají 4,6 %, vyvážené 2,7 %, konzervativní 0,5 % a transformované fondy (tedy PP) 1,1 % ročně, a to při průměrné inflaci 3,7 %.

Tato situace začíná vadit i odborníkům, kteří se zcela oprávněně ptají, co s tím chtějí udělat odpovědní lidé. Reportérka Markéta Bidrmanová se proto rozhodla vyzvat šéfa APS Aleše Poklopa a položit mu několik nepříjemných otázek.

Jejím cílem bylo zjistit, jak APS reaguje na kritiku OECD a jak hodnotí nízké výnosy penzijka v kontrastu s vysokými poplatky, které penzijní společnosti (PS) vybírají za správu penzijních fondů.

Pan Poklop se nesměle pokusil překrýt své rozčarování ze zásadních otázek samochválou založenou na řadě nepravdivých nebo zavádějících údajů, nebo se konkrétním odpovědím vyhnul.

Na otázku, jak se jednotlivé skupiny fondů vyvíjely v posledních 10 letech, suverénně odpověděl, že transformované mají krásný výnos 1,5-2,5 % (realita je 1,1 % ), konzervativní 2-3 % (realita je 0,5 %) a dynamické 5-6 % (realita je 4,6 %) a že je to naprosto skvělé. Když mu bylo připomenuto, že nejlepší penzijní dynamický fond je ve srovnání s 1.200 otevřenými podílovými fondy nabízenými v ČR až na 710. místě, nebyl schopen odpovědět.

Ano, pokud neumíme porovnávat výkon penzijek s podobnými produkty a věříme panu Poklopovi, může nám to připadat dobré.

Pokud ale umíme fondy srovnávat, je to pro pana Poklopa problém: Nejlepší dynamický účastnický fond Conseq globální akciový dosáhl za 10 let existence celkový výnos +110 % (7,28 % ročně), ale kvalitní investice do indexu S&P500 za stejné období vynesla +195 % (10,78 % ročně)! Za 30 let by pravidelné měsíční investování 1 000 Kč do nejlepšího penzijka i se státním příspěvkem dalo 1 520 000 Kč, ale investice do S&P500 bez státní podpory by vygenerovala 2 420 000!

Celkovou katastrofu pak dotváří fakt, že se 76 % peněz na důchody se povaluje ve starém penzijku s výnosem 1,1 % ročně. Toto je realita, kterou šéf APS hodnotí jako skvělou.

Na otázku, jak se fondy vyvíjejí letos, pan Poklop nadšeně odpověděl, že skvěle, protože se zdá, že dosáhnou +15 %. Na výsledek loňského roku si ale nemohl vzpomenout. Jasně, bylo to -13 %. Od šéfa APS bych ale očekával korektnější odpověď, a to že důležité nejsou výsledky jednotlivých let, ale dlouhodobé výsledky, a to ve srovnání s tím, co bylo možné dosáhnout kvalitními investicemi na kapitálovém trhu.

Vypadá to, že šéf APS nemá přehled o problematice, na kterou je tázán. Nebo se mu zatmělo před očima hrůzou z další otázky, která už visela ve vzduchu?

A opravdu přišla: Nejsou s ohledem na nízké výnosy příliš vysoké poplatky, které si PS účtují za správu majetku svých klientů?

Se špatně skrývanou nelibostí prohlásil, že poplatky jsou naprosto v pořádku, protože v rámci mezinárodního srovnání jsou průměrné. Uvedl také, že PS mohou inkasovat pouze 1 % z objemu majetku a 15 % z dosaženého zhodnocení, kdežto běžné podílové fondy mají poplatky i více než 2 %.

Pokud bychom opět slepě věřili slovům pana Poklopa, mohlo by se zdát, že je na straně PS vše v pořádku a že jsou vzorem střídmosti. Ale s tou střídmostí je to jinak, jak zjistíme po krátkém počítání: Pokud vykáže penzijní fond čistý výnos 7 %, pak muselo být dosaženo hrubého výnosu, tedy výnosu před stržením poplatků, 9,5 %. A celkové poplatky stržené PS v takovém případě dělají krásných 2,5 %. Důchodové fondy s čistým výnosem 2 % pak umožňují PS inkasovat celkový poplatek pěkných 1,6 %. Poplatky inkasované PS jsou tedy ve skutečnosti srovnatelné s poplatky běžných podílových fondů, a dokonce existuje celá řada takových, které mají při daleko vyšších výnosech poplatek nižší, než jaký účtují PS.

Problém s nekvalitou penzijka už zaregistrovali i politici a chtějí ho řešit. Proto připravují změny, které vytvoří penzijním společnostem silnou konkurenci. Lidé jako je pan Poklop ale zastávají významné pozice a mají možnost politiky ovlivňovat. A ti jim často naslouchají, protože je považují za odborníky. A tito „odborníci“ tak mohou s využitím nepřesných argumentů snahy o potřebné pozitivní změny ve spoření na důchod významně ovlivňovat. A znemožnit tím zásadní důchodovou reformu, která by díky vyšším výnosům penzijka dala lidem šanci na přiměřeně dlouhý a finančně zajištěný kvalitní život v důchodu.