Poslední ekonomická rozhodnutí nově zvolené Trumpovy administrativy mě přiměla k hlubšímu zamyšlení nad dopady cel na globální i americkou ekonomiku. Jako člověk, který se dlouhodobě pohybuje ve světě financí a investic, vnímám v aktuální situaci jistý rozpor – populistické kroky prezentované jako vítězství americké ekonomiky, které však podle ekonomických analýz mohou přinést spíše opačný efekt.

Úsměv, který může zmrznout

Pohled na přiložený obrázek je plný ironického kontrastu – zatímco burzovní makléři propadají panice při pohledu na padající trhy, americký prezident se samolibě usmívá. Tento protiklad mezi zděšením finančních profesionálů a prezidentským úsměvem přesně vystihuje současný rozpor mezi ekonomickou realitou a politickým příběhem.

Trump se dnes může usmívat, ale historie ekonomických experimentů nás učí, že úsměv může rychle vystřídat grimasa, když se dostaví plné důsledky narušených obchodních toků a eskalujících odvetných opatření. Burzovní panika na obrázku nemusí být jen momentálním výkyvem, ale předzvěstí hlubších strukturálních problémů, které Trumpova administrativa možná podceňuje.

Když se ideologie střetává s ekonomickou realitou

Co mě na celé situaci fascinuje, je rozpor mezi politickými sliby a čísly, která máme k dispozici. Trump zavádí cla s argumenty, které na první pohled znějí logicky – snížení obchodního deficitu, podpora domácí výroby a zajištění ekonomické nezávislosti. Ale když se podíváme na makroekonomické prognózy, vidíme znepokojivý obraz:

  • Potenciální propad HDP o 0,9 procentního bodu v roce 2025
  • Riziko ztráty až 801 000 pracovních míst
  • Kumulativní pokles HDP o 1,9 bilionu USD do roku 2028

Tyto předpovědi mě nutí zamyslet se, zda krátkodobé politické body skutečně stojí za dlouhodobé ekonomické oslabení.

Kdo skutečně zaplatí účet za celní politiku?

Co považuji za nejproblematičtější, je nerovnoměrný dopad těchto opatření na různé skupiny Američanů. Ironie spočívá v tom, že nejvíce postižení budou právě ti, v jejichž jménu se cla zavádějí:

  • Průměrná americká domácnost by mohla ztratit kupní sílu až 3 800 USD ročně
  • Nízkopříjmové domácnosti utrpí proporcionálně největší újmu
  • Státy s vysokou koncentrací výrobního průmyslu budou zasaženy dvojnásobně – jak ztrátou pracovních míst, tak růstem cen

Tato nespravedlivá distribuce nákladů je něco, co mě osobně znepokojuje. Pragmatický pohled na ekonomiku by měl zohledňovat dopady na všechny vrstvy společnosti, nejen na vybrané sektory.

Moje osobní úvaha o ekonomickém populismu

Co mě na celé situaci nejvíce zaráží, je ochota obětovat ekonomická fakta pro politická hesla. Celní politika se prezentuje jako jednoduchá cesta k prosperitě, ale historie nás opakovaně učí, že skutečnost je složitější.

Připomíná mi to jeden z principů, kterým se řídím nejen v profesním, ale i osobním životě: dlouhodobá prosperita vyžaduje trpělivost, disciplínu a respekt k ekonomickým zákonitostem. Populistická zkratka může přinést momentální uspokojení (a prezidentský úsměv), ale zřídkakdy vede k udržitelnému růstu.

Od úsměvu k realitě

Prezident se teď může usmívat, ale otázkou zůstává, jak dlouho mu dobrá nálada vydrží. Až se plně projeví ekonomické dopady jeho obchodní politiky, může se snadno ocitnout ve stejné situaci jako vyděšení makléři z našeho obrázku.

Nechtěl bych být ve funkci toho, kdo bude muset vysvětlovat voličům, proč jejich náklady rostou, pracovní místa mizí a ekonomický růst zpomaluje – to by skutečně mohl být moment, kdy úsměv zmizí a nahradí ho výraz, který vidíme u zděšených finančníků.

Závěrem

Moje zamyšlení není ani tak kritikou konkrétních politických rozhodnutí, jako spíše výzvou k ekonomické racionalitě. V dnešní rozdělené době je snadné zaujmout černobílé postoje, ale ekonomická realita je většinou složitější.

Jako člověk, který sleduje ekonomiku a finanční trhy desítky let, jsem přesvědčen, že dlouhodobě se prosadí ekonomická fakta nad politickými sliby. A právě to je pohled, který bychom podle mého názoru měli přijmout, když hodnotíme dopady současné celní politiky – ať už na americkou nebo globální ekonomiku.

David Hercig, 4. dubna 2025